Pokus o sebevraždu

Asi před jedenácti lety se telefonicky ozvala maminka asi třicetileté Evy. Ta vypila trojnásobek smrtelné dávky nějakého ředidla. Chtěla odejít ze života a tím vyřešit svoje osobní potíže. Trpěla pocitem bezmoci, beznaděje a strachu po rozchodu s přítelem. Našli ji doma ve stavu takřka bez života. Byla v té chvíli v bezvědomí, lékaři po vyšetření odhadovali maximálně tři dny života. Nefungovaly ledviny, játra i zbytek trávicí soustavy, došlo k poleptání hlasivek a celého trávicího traktu, přidala se teplota a zápal plic. V nemocnici byla odkázaná na přístroje, které ji udržovaly při životě. Rodina měla rozhodnout o odpojení z přístrojů.

Bylo potřeba dát se rychle do práce. Práce probíhala přes prostředníky. Sezení probíhala denně po dobu asi jednoho a půl měsíce. Průběžně bylo vše konzultováno s její maminkou.

Zeptali jsme se jí, proč to udělala a jak to vidí do budoucna. Odpovědi byly dosti vyhýbavé až odmítavé. Měla strach začít uvažovat jinak, bála se ostudy. Až jsme jí připomněli její rodinu, hlavně maminku, začala uvažovat o návratu do života. Pořád byla v bezvědomí a nijak verbálně nekomunikovala. Při životě ji držely přístroje, které nahrazovaly nefunkční orgány. Pořád se jí vybavovala myšlenka, že když nebude „po jejím“, tak skončí život a někdy možná začne znovu. Přiměli jsme ji, aby si vybavila své existence, kdy řešila situaci podobným způsobem. Našla asi pět událostí, kdy tímto způsobem reagovala. Podobaly se jako vejce vejci... „Když není po mém, tak uvidíte.“... A tak se opakovaly sebevražedné postupy pěkně za sebou. Když se pak s odstupem času na tyto situace podívala, pochopila konečně jejich nesmyslnost. Uvědomila si také, že problémy současného života takto nevyřeší, ale jen zbytečně oddálí skutečné řešení, pochopení. Konečně začala mírně spolupracovat.

Začali jsme s „opravou“ jater. Našli jsme několik událostí v minulosti, kdy játra byla poškozena. Byly to události typu probodnutí apod. Ty jsme vyhledali a zpracovali. A játra začala fungovat.

Pak přišel na řadu žaludek a střeva. Stejným způsobem jsme hledali poškození v minulosti. Našli jsme několik otrav, spolykání různých předmětů apod.

Nejvíce práce bylo s nefunkčními ledvinami. Ty zcela vypověděly funkci. Byla napojena na dialyzační přístroj. Hledali jsme různá poškození v minulosti. Našli jsme jednak poranění typu bodných a sečných ran, podchlazení, ale rovněž řadu postulátů typu: „To se nikdy nespraví, to už nebude fungovat, s tím se nedá nic dělat.“ Všechny bylo nutné vyhledat v minulosti a časově zařadit.

Dostalo se i pomoci „shůry.“ Po odauditování ledvin se „náhodou“ pokazil dialyzační přístroj a pacientka byla nějakou dobu bez něj. Dost dlouhou na to, aby si v nemocnici všimli, že její ledviny již fungují.

Pak celou situaci zkomplikoval zápal plic. Jelikož byla v minulosti často nemocná a brala antibiotika, stalo se, podle lékařů, že z tohoto důvodu nasazená antibiotika nezabírala. Místo zlepšení se stav začal zhoršovat. Tentokrát jsme hledali traumatické prožitky v souvislosti s poškozením plic. Nebylo jich zrovna málo. Různé infekce dýchacích cest, utopení, vdechnutí plodové vody při porodu, upálení, černý kašel... Protože bylo potřeba rychlého zásahu, požádali jsme duchovní město léčitelů Sat Dhan o pomoc. Ta přišla velmi rychle. Za několik dní začal zápal plic výrazně ustupovat.

Mezitím se začala probírat z bezvědomí a reagovala alespoň pohledem. Situace se postupně vylepšovala. Bylo potřeba ještě projít některé traumatické prožitky z dětství a mnohé další situace, které se její „nepovedenou“ akcí restimulovaly, tedy připomněly z minulosti. Na celé terapii se aktivně podílelo několik školených dvojic. A tak se stalo, že za necelé dva měsíce se ocitla zase doma. Zatím ještě ne v takové zdravotní formě jako předtím, ale to už byla jen otázka času a jejího přičinění. A že se hodně snažila, o tom svědčí její současný spokojený život jakožto mladé maminky. Tančí, lyžuje, stará se o rodinu. Od té doby nemá podobné pocity a situaci jí připomíná jen jizva na krku kvůli provedené potřebné tracheotomii.

Kdyby nebylo kvalitního týmu lékařů a jejich vyspělé techniky v podobě přístrojů, nepřežila by.

Kdyby nebylo kvalitního týmu regresních terapeutů a jejich auditovací techniky, nepřežila by.

Jak by asi vypadalo naše zdravotnictví po aktivním propojení obou přístupů? Kolik by bylo skutečně uzdravených pacientů...

Seznam dalších případů naleznete zde.