 |
 |
|
Případ Pavla ...Událost z doby před 5500 lety! ..."Dívám se z balkónu na pyramidu. Jsem skoro královna. Tu pyramidu stavějí. Nosí tam velký kameny. Vozí je na vozíčkách. Ty menší. Ty větší – pomáhá jim kouzlo. Mimozemšťani. Až to dodělají, vrátí se zpátky, odkud přišli. Je tam dole bludiště. Ale to nevadí, mám mapu. Chodím tam sama, musím ji dobře znát. Bude moje. Mám louč. Nesmím ji nechat zhasnout. Je tu průvan. Asi ty průduchy udělali moc velké. Zhaslo to. Je mi zima. Nic nevidím, je tma. Je mi zima na záda a na krk. Mám takové šaty, že tam není látka. Najdou mě až služebníci. Jsem skoro mrtvá. Nesou mě ven. Pak se uzdravuju, ale pořád mě bolí záda." ...Vše si důkladně prošel až záda přestala bolet. Pak měl chuť podívat se na své šaty a ozdoby. Velmi krásně je popisoval, ale řekl, že jsou její a chce si to nechat jen pro sebe. Teď je přece kluk a ti v šatech nechodí. Další příklady... |
 |
||
|