Ekzém

Objevuje se na různých částech těla i ve vlasech, od dětství.

...Středověk. Vši. Umývám zem. Jsem sirotek. Sloužím tam. Dělám podřadné práce. Velký dům, nečistý. Kamenitá zem. Mají děti, ale nikdo se se mnou nebaví. Pak se to objeví v hlavě. Škrábu si to. Pak to zjistí, že mi něco leze v hlavě. Spráskají mě za to bičem. Svinsky to bolí. Mluví se tam sprostě. Au. Uhýbám. Přivázali mě. Libujou si v tom. Pálí mě celé tělo. Jsem celá krvavá. Je to tam divné. Pak mě vyhazují ven. Jdu k lesu. Najdu si tam opuštěnou chatrč. Umývám se v potoku. Večer si lehnu a přikrývám se špinavou, ostrou dekou, která tam je. Všechno mě pálí, svědí, bolí. Mám na těle boláky. Ty se dlouho nehojí, hnisají, pálí, svědí. Fleky. Po celém těle. Je to lepší v tom potoku. Trochu se toho zbavím. Mám hlad. Vydám se do města. Někteří přede mnou zavírají okna. Asi vypadám hrozně. Někdo se mě ujal. Pomohli mi z toho domu, co je hospoda. Je to muž, co mi pomáhá. Dává mi čisté šaty. Potírá mě vodičkou. Mám strach, nevím, co mi udělá. Je to cizí člověk. Nevěřím mu, mám strach, že mi ublíží. Jsem nervózní. Pořád brečím. Klepu se, potím se. Mám strach. Trvá to měsíc. Ale rány se hojí. Neubližuje mi, pomáhá. Ale pořád mu nevěřím. Pak jsem v hezčích šatech. Nosím pivo. V hospodě. Vadí mi tam ti chlapi. Bydlím pak nad hospodou"...