 |
 |
|
Bolest loktů, kyčlí, kolen Asi dvanáctiletá dívka, kterou výše uvedené problémy trápí dvě třetiny jejího dosavadního života. Nejvíce jí vadí to, že nemůže sportovat, jezdit na kole. Má tak silné bolesti, že přestává chodit. ..."Ležím v posteli. Začínám křičet. Strašně mě bolí kolena. Jakoby zevnitř nohy to píchá. Bolí to, strašně to bolí. Taky nohy výše, kyčle. Nemůžu hýbat rukama, bolí mě lokty. Snažím se představovat si, že to nebolí. Nejde to. Trvá to dvě hodiny. Maminka mi dává prášek. Trochu to přestane. … Jsem na nějakém starém náměstí. Je to hodně dávno. Před stovkami roků. Je tady klid. Lidi nakupují na trhu. Někdo tam vtrhne. Převracejí stoly se zbožím. Křik. Lidi utíkají. Já ne. Postavím se proti jednomu, co to boří. Chytají mě. Někam mě vlečou. Jsou v přesile. Je nás pak více ve vezení. Někteří jsou přivázaní u zdi, já taky. Postupně nás vedou ven. Pořád nechápu, co se to děje. Někdo mě odváže a pak mlátí bičem. Štípe to. Pak toho nechá. Hoří. Ten dům hoří. Padá celá stěna, je ze dřeva. Je tu moc kouře. Lezu ven. Venku mě kdosi vidí. Křičí to na ostatní. Pak mě tlučou palicemi. Křupou mi asi kosti. Strašně to bolí všude. Nejvíc na kolenech, na pravé kyčli, lezu po polámaných loktech pryč kouřem. Pak ležím, asi spím. Někdo mě vleče pryč. Natahuje mi klouby, jak mě vleče. Dá mě do postele. Asi omdlím nebo spím. Mám na sobě látky s vodou – obklady. Nejvíc cítím ruce a nohy. Bydlím tam několik měsíců s tím pánem, co mě zachránil. Zkouším chodit. Mám divné berle, chodím nakřivo, bolí to. Venku se mi smějou, tak tam nechodím. Pak ten pán umře. Je mi smutno. Zůstávám sama"...Celou situaci bylo potřeba důkladně zpracovat, věnovat se postupně všem poraněním, strachu, pocitu samoty. Další příklady... |
 |
||
|