Bolest krku

Asi třicetiletý muž, trpí od dětství svíráním krku. Připadá mu to, jako by ho někdo držel a přitom se nemůže pořádně nadechnout ani mluvit. Tento stav poleví jen občas, je téměř trvalý. Navštěvuje stále logopeda, cvičení dechu nepomáhá. Pije bylinkové čaje na uvolnění svalstva, ale výsledky se projevují jen velmi slabě. O trvalém zlepšení se prý nedá mluvit.

...„Cítím tlak. Na důlku na krku a pak výše. Jde to zepředu, zvenku. Ruce. Šlachovité ruce. Mužské. Jsem taky muž. Ležím na zemi. On klečí nade mnou. Má zlost. Škrtí mě. Moc se nebráním. Už předtím jsem upadl na zem. Ztrácím vědomí. Pak mě chvíli nechá. Proberu se. Hádáme se. Chrčím. Předtím se hádáme. Já padám. Praštím se hlavou o zeď. Do týlu. Svezu se dolů. Ten muž mě začíná škrtit. Dává mi tam palce. Pak i po celém krku. Je to Antika. Jsem v bezvědomí. Uškrtil mě. Dívám se na toho druhého. Toho chlapa lituju. Moje duše je ještě u stropu. Zůstávám tam tři dny. Pak přichází oblak. Nechávám se jím odnést. Je mi volněji. Začínám mít příjemný pocit. Vidím světlo. Duše jásá. Jsem rád, že si pamatuju, že jsme se hádali kvůli polím. To nestojí za to, abychom se zabíjeli. Je to poučení“...

Kuriozní na tomto případu bylo, že zmiňovanou událost bylo potřeba projít čtyřiapadesátkrát, aby se odreagovaly všechny nepříjemné pocity, což zabralo přibližně tři hodiny času.

Pak se ale objevila další událost.

...„1760. Vidím muže, který škrtí svoji ženu. Je to velký egoista. Vyvyšuje se nad ni. Dává jí to najevo. Ona je slabá. Nechtěla ho za muže. Rodiče to domluvili. Je to při hádce. Velká místnost, pracovna. Obložená dřevem. Ona má na sobě dlouhou noční košili. Je těhotná. Já jsem to dítě, co se má narodit. On ji drží pod krkem u té dřevěné zdi. Škrtí ji. Pak ji pustí. Pláče. Těžko se jí dýchá. Má modřiny na krku. Utíká do svého pokoje a naříká. Já jsem v ní. Je nešťastná. Stejně jak ona. Trpí tím. Její manželství je neštěstí. Já jsem pozorovatel. Je mi jí líto. Mám ji rádo“...

Tady se pěkně ukázala událost z řady engramů tzv. třetího typu, kdy dotyčný viděl (případně jinak vnímal), že někdo působí někomu takové potíže, jakými trpí on. V tomto případě to bylo miminko u těhotné ženy, které si pak tuto událost „neslo“ sebou další asi tři stovky let.

Seznam dalších případů naleznete zde.