Bolest hlavy

Spojená s tlakem do očí, častý pocit únavy

Přišel klient, který popisoval výše zmiňované potíže. Ptala jsem se ho, v jakých situacích se tyto potíže vyskytují. Bylo to většinou v práci, nebo při větší, ne však přílišné, námaze. Bolesti byly tak úporné, že užíval několik let silné léky tišící bolest a dokonce sáhnul i po drogách, aby na bolesti „zapomněl“. Časem si naštěstí uvědomil, že to není nejlepší řešení.

Vybavil si první událost – v zaměstnání. Ráno jde do práce, je vyspalý, cítí se dobře. Začíná dělat svou práci, pořád je mu fajn. Pak někdo ohlásí první přestávku (pozn. jedná se o zaměstnání náročné na udržení pozornosti, proto několik povinných přestávek). Jak se situace vyvíjela dále, o tom svědčí další průběh.

...„Po první přestávce mě začíná bolet hlava, je to tlak. Jdu si na svačinu, čtu noviny. Hlava se pořád připomíná. Jde na mě únava. Chce se mi spát. Jdu zpátky. Pokračuji v práci... Pak je druhá přestávka. Všichni o tom mluví, všichni se na to těší. Až na mne. Já se bojím. Ta hlava mě bolí zase víc. Ty přestávky jsou nejhorší. Sedím na šatně, hlavu mám na stole. Beru si prášek. To je hrůza. Už aby se zase něco dělo... Zase dělám, je to lepší. Poslední přestávka. Ta hlava mi úplně třeští. Asi mi upadne. Bolí mě oči. Tlak zvenku i zevnitř. Pak konečně končíme. Je mi trochu líp. Cestu domů moc nevnímám. Jen si kupuju nějaké jídlo v obchodě. Jsem doma, ležím v posteli. Trochu se vyspím. Odpočívám. Je mi líp“...

Z toho, jak popisoval průběh pracovního dne bylo jasné, že se mu připomínají pocity a myšlenky z doby, kdy se narodil. O tom, že to tak skutečně je, jsme se vzápětí přesvědčili. Když chci, aby si vybavil podobnou starší událost, kdy má stejné pocity, začíná popisovat, jak se cítí těsně před narozením.

...„Cítím okolo sebe vlhko. Jsem v napětí. Do hlavy mi jde krev. Je na prasknutí. Jsem v nepřirozené poloze. Dělá se mi špatně od žaludku, něco mě tlačí, asi moje ruka. Pak to trochu povolí. Je přestávka… Na spáncích začínám cítit tlak. Jde to až přes uši. Něco mi tlačí na čelo. Svírají se mi ramena, bolí krk. Hrudník mám stlačený. Potom je zase přestávka... Znovu to začíná“...
(pozornějšímu jistě neuniklo, že přestávky v práci mu připomínaly přestávky v době jeho narození) Celou událost jsme opakovaně procházeli asi tři hodiny. Objevila se tam ještě řada dalších nepříjemných pocitů. Po jejich zpracování zmizely i s únavou.

Ale aby bolesti úplně odezněly, bylo potřeba jít k dalším příčinám.

...„Ve středověku probodáváme lidi a sekáme hlavy. V boji je to běžné. Sedím na koni. Rozpřahuji se mečem. Ta hlava letí i s těma růžkama na helmě. Nejlíp to jde s rozběhem. Desítky hlav. Víc! Z pozice bojové techniky je lepší, když se sečou hlavy. Probodávání do hrudi je horší. Dlouho trvá, než se meč zapíchne a pak ještě vytáhne. S hlavou je to lepší. Hlavně, když se trefí to správné místo. Napadá mě, že bych se jim mohl omluvit, těm, co jsem zabil. Ale spíše jim to jen vysvětluju. Že to bylo v rámci boje“...

...„Stará dobrá Anglie. Napíchnuté hlavy na kůlech. Taková to byla doba. Hromadně popravujeme. Sekáme hlavy a napichujeme na kůl. Co naplat. My jsme katolíci a oni protestanti. Protestanti nejsou synové boží, jsou to zmije. To nám říkají knězové. Oni jsou zástupci boha na zemi. Je to pro nás práce jako každá jiná. Máme toho moc. Mám to jako brigádu. Trvá to asi rok. Je mi to celkem jedno. Normální práce. Já jen napichuju. Teď mi to připadá jako ptákovina“...

V posledních dvou událostech se ukazuje působení karmy, jako zákona, který říká, že když někdo něco dělá, tak se mu to časem vrátí. Tak se to vrátilo i v tomto případě. A teprve po vyhledání těchto vazeb potíže ustoupily. Klient přestal užívat léky i drogy. Tento stav trvá už patnáct let k jeho plné spokojenosti.

Seznam dalších případů naleznete zde.