Diskuse s návštěvníky

Bída lege artis

Lenka Tabita, 27.07.2005

Oficiální medicína a psychologie mají jeden problém - nemohou užívat to, co nebylo označeno za správný postup z hlediska závazných stanov svého oboru, co nebylo shledáno dostatečně exaktním. Co ovšem činit v situaci, kdy tyto jedině správné postupy prostě nefungují, nevedou k vytčenému cíli? Jsem toho ostatně denním svědkem, při své práci na psychiatrii se mi mnohdy pacienti svěřují se svými obavami, pochybnostmi, a to i stran své léčby. Protože si však jsou vědomi toho, že budou i v budoucnu pravděpodobně muset vyhledat alespoň takovou odbornou pomoc, jaká se jim nabízí, nestěžují si oficiálně, mlčí a trápí se, neboť dobře vědí, že nemají kam se dovolat. Mě osobně by nikdy nenapadlo, že skončím jako ošetřovatelka na psychiatrii, přesto mě sem osud zavál - dokonce jedna žena, zabývající se duchovními naukami, mi řekla, že jsem byla na toto místo poslána z "vyšších míst". Kdybych se ovšem veřejně - na jiných stránkách - označila jako jakýsi boží psychiatrický posel, snadno bych mohla skončit v pozici pacienta - religiózní a extrapotenční bludy jsou ostatně velmi rozšířené. Píšu o tom proto, že jakýkoliv akademický titul není vůbec žádnou zárukou, že onen člověk bude užitečný lidstvu, že bude solí země. Vždyť běžná praxe nás přesvědčuje o opaku. Navíc ve mně sílí pocit jakéhosi mocenského spiknutí ve vztahu ke vzdělání v tom smyslu, že lidé jsou už na startovní čáře svého života kastováni právě tím, zda je jim studium a tudíž cesta alespoň k elementárním hmotným požitkům, umožněno, či nikoliv. Pokud je příležitost studovat jakousi výhrou v loterii přijímacích zkoušek, nikoliv všeobecným právem inteligentní bytosti, a to bez omezení v čase (možnost vzdělávat se a učit se bez umělých překážek celý život i ve věku tzv. neproduktivním), neměli by se ti, kteří jsou absolventy vzdělávacích systémů na této zemi, brát tak vážně. Člověk totiž může poznávat, učit se a vstřebávat informace i mimo oficiální proudy, přesto mohou být tyto znalosti validní a užitečné. Ostatně, mnozí velcí mužové i ženy v historii nebyly žádnými velkými vzdělanci dle měřítek světských, přesto jejich učení přetrvalo věky - dnes by měl takový tesař Ježíš alespoň to štěstí, že by neskončil svou pouť v těle potupnou smrtí, ale jen potupen verbálně, event. socioekonomicky exkomunikován (vždyť neměl žádné teologické vzdělání ani se nenarodil ve vyšších vrstvách, pak ovšem jeho tvrzení musela být jeden velký žvást?!). Je svět viditelný a svět neviditelný, a my nemáme tak dobré oči ani tak dobrou optiku, abychom nahlédli za každou "oponu" ve vesmíru, takže by bylo logičtější nedenunciovat se navzájem, respektovat vše živé, to nám ovšem není až tak vlastní. Škoda.